Zúčastnilo se ho 33 účastníků včetně zástupkyně nejmladší věkové kategorie a dvou skupinek, jejichž členové zavítali do Nemojan poprvé a podle svého pozdějšího vyjádření při vystupování z autobusu na Pálavském náměstí před 18. hodinou své účasti nelitovali a pobyt v areálu i péči personálu si užívali - ale to hodně předbíhám.
K tomu, aby nám zájezd utkvěl k paměti víc než obvykle, přispěla nečekaná závada na elektrickém vozíku, u něhož nešla sklopit zadní část sedačky a tudíž se nevešel do úložného prostoru autobusu. V krizové chvíli se ale projeví dobrá vůle a odhodlanost problém zvládnout (paní Süsserová už seděla v autobuse a pochopení pro situaci a zdržení projevili i všichni ostatní výletníci).
Po krátkém marném pokusu o demontáž opěradla vyrazil rychlý posel pro náhradní skládací vozík a já jsem se, řídíc vozík joystickem za souběžné chůze vedle něj, vydal najít prostor k jeho dočasnému zaparkování. Azyl a velmi vstřícné jednání jsem našel u pana doktora ve veterinární ordinaci na Pálavském náměstí, který mi umožnil vozík zaparkovat v čekárně ordinace.
Takže přes zdánlivě neřešitelný problém jsme situaci zvládli a do hotelu dojeli jen asi s půlhodinovým zpožděním. Vyřešit s paní provozní místo pro odstavení autobusu (obsazené parkoviště) už potom byla záležitost krátké vstřícné domluvy, plné úsměvů a vzájemného respektu, a mohli jsme si začít užívat ...
Někteří se rozešli po areálu seznámit se s ním a pokochat se pohledem zejména na ptáky ve voliérách, koně ve výbězích nebo třeba podrbat kozičky (které velmi ochotně a rády držely), jiní se usadili pod stanem a byli rozmazlováni péčí a pozornostmi ochotného personálu hotelu.
Po obědě (pro vyvolání laskomin je k dispozici fotografie talíře se svíčkovou ... :-)) se pak chopil svého nástroje Karel Mifek a v podstatě celé odpoledne až do odjezdu s malými přestávkami na načerpání sil a doplnění tekutin hrál a zpíval ze svého širokého repertoáru i na přání ...
I na koupání v čisté a teplé vodě rybníka se našly volné chvíle - bylo to velmi příjemné a osvěžující ...
Cestou zpět jsme si mj. zazpívali "Sláva vlasti, výletu, nezmokli jsme, už jsme tu ..." a dokonce jsme po zaparkování prostřednictvím pana Opata stihli před zavírací dobou vyvednout vozík z dočasné úschovy v ordinaci (ještě jednou panu doktorovi upřímně děkuji za ochotu pomoci). Pak už jsme se jen rozloučili a popřáli si pěkné léto ...
Totéž přeji i těm, kteří to dočetli až sem ... :-)